Odvaha, svoboda a charizma. Tančící dům očima architektů

Tančící dům od počátku vybízel k diskusi o tom, jak může současná architektura vstupovat do historického města. Oba architekti jej vnímají v souvislosti s dobou po sametové revoluci, která otevřela prostor novým myšlenkám i tvůrčím přístupům. Každý přitom pojmenovává jinou stránku jeho významu: Jiří Řezák zdůrazňuje odvahu a svobodnou kreativitu, Josef Pleskot jeho charizma a způsob, jakým dotvořil konkrétní místo v Praze.

Jiří Řezák: Odvaha, která inspiruje i po třiceti letech

V pohledu Jiřího Řezáka z QARTA Architektura přesahuje význam Tančícího domu hranice samotné architektury. Stavba podle něj ukazuje, jak silně může dům ovlivňovat společnost, která jej obklopuje. Svoboda tvorby, již ztělesňuje, tak zůstává inspirací i dnes.

„Tančící dům vnesl do našeho prostředí obnovené demokracie svěží závan nového. Ukázal cestu, kam má naše společnost směřovat. Špičkový světový architekt s osobitou kreativní tvorbou projevil odvahu, s jakou se v každodenním životě potkávají lidé ve vyspělých společnostech. Architektura tvoří a silně ovlivňuje nejen veřejný prostor, ale nás samotné. Je to dům, který nám v tomto smyslu už 30 let stále ukazuje směr vstříc svobodné kreativitě i dodává tolik potřebnou odvahu.“

Josef Pleskot: Dům, který dal místu pevný bod

Josef Pleskot obrací pozornost také k tomu, jak Tančící dům působí ve svém bezprostředním okolí. Právě vstup do veřejného prostoru, který vyvolával kritiku, považuje za jednu z jeho největších kvalit. Oceňuje, jak stavba vymezila vztah ulice, nábřeží a předmostí a dala tomuto místu jasnou identitu.

„Tančící dům má charizma, které je těžko specifikovatelné. Okouzluje mnoho lidí. Byl postaven ve správné dějinné a společenské konstelaci. Po sametové revoluci se se stal v naší zemi symbolem svobodného stavění. Osobně si na něm cením toho, za co byl nejvíce kritizován, že neoprávněně vstoupil do veřejného prostoru. Tím ale pozitivně ovlivnil urbanistickou situaci v předmostí Jiráskova mostu, přesně určil ústí Resslovy ulice na nábřeží a trefným způsobem definoval jedno důležité pražské místo. Dal městu nový pevný, opěrný a zapamatovatelný bod. To se málokdy povede.“

Třicáté výročí Tančícího domu je příležitostí podívat se za jeho známou siluetu. Slova obou architektů připomínají, že význam stavby se odvíjí také od toho, co umožní, jak promění své okolí a jaké myšlenky v nás probouzí. U Tančícího domu se tyto roviny setkávají na jediné pražské adrese.