Tančící dům vznikl v době, kdy Praha hledala novou tvář. A našla ji v architektuře, která se nehýbe jen tvarem, ale i myšlenkou.
Vyrostl z odvahy jít jinam, než se čekalo. Ne všichni ho tehdy chápali.
Stal se symbolem svobody, dialogu
a nové éry české architektury.
projděte si jeho příběh
Prázdné místo ve městě
Místo dnešního Tančícího domu zůstalo po bombardování v roce 1945 dlouho prázdné. Proluka na nároží Rašínova nábřeží se stala symbolem nedořešeného prostoru. Právě její výjimečnost později otevřela prostor pro odvážnější architekturu.
Když se potkají vize
Myšlenka domu vznikla v dialogu architekta Vlada Miluniće a Václava Havla. Nešlo jen o doplnění proluky, ale o dům s kulturním přesahem. Do projektu byl přizván Frank Gehry, který jej vnímal jako menší experiment.
Tvar, který se rodil v debatě
Návrh vznikal ve spolupráci Miluniće a Gehryho, často i výměnou modelů. Výsledná podoba je kombinací autorského rukopisu a nutných kompromisů vůči okolí. Právě tehdy vzniká silueta, která dům jasně odlišuje.
Stavba, o které se mluvilo
Realizace v historickém centru vyžadovala citlivé technické i urbanistické řešení. Projekt budil pozornost veřejnosti i odborníků už během výstavby. Po dokončení v roce 1996 se stal výraznou novodobou stavbou Prahy.
Ikona, která žije dál
Tančící dům si našel místo v panoramatu i každodenním životě města. Dnes kombinuje kanceláře, hotel i gastronomii a přitahuje místní i návštěvníky. Z původního experimentu se stal respektovaný symbol současné architektury.
Věděli jste, že...
Střešní „medúza“ na vrcholu Tančícího domu je z nerezového pletiva, je shora otevřená a má průměr 7 metrů.
Charakteristické „přeštípnutí“ věže „Ginger“ v pase vzniklo i jako praktické řešení: sousedé si stěžovali na zhoršení výhledu a tímto zásahem se musel projekt znovu přepracovat.
Gehry a Milunić si během návrhu posílali fyzické modely poštou přes oceán (v době bez dnešních digitálních nástrojů) a Milunić jejich výměnu popisuje jako „milostné dopisy“.
Tančící dům se stal jednou z nejfotografovanějších staveb v Česku.
Bez svobody by nevznikl. Bez odvahy by zůstal jen snem.
Dům, který se nebojí být sám sebou
Václav Havel viděl v Tančícím domě víc než architekturu. Viděl v něm symbol otevřenosti, dialogu se světem a odvahy nebát se jinakosti.
Architektura, která se hýbe
Podívejte se na něj očima majitele
Je dobré si uvědomit, že nespravujete jen budovu nebo nemovitost. Ten dům je originál – umělecké dílo a architektonický odkaz. A právě proto je k němu potřeba přistupovat jinak než k běžnému domu, a to jak z hlediska technického, tak správy, provozu i funkcí, které se v něm odehrávají.
Štěpán Smrčka, ředitel developmentu PSN
Tančící dům jsme získali od společnosti ING v době, kdy fungoval jako veřejnosti nepřístupná kancelářská budova. Nová vize pod vedením pana Skaly jej postupně otevřela lidem – vznikla galerie, restaurace i kavárna a dům se proměnil v živé místo.
Miroslav Kurťák, manažer akvizic PSN
Tančící dům je od roku 2013 součástí našeho portfolia a za tu dobu se proměnil v otevřené a živé místo pro veřejnost i firmy. Nabízí hotel, galerii, kavárnu, restauraci Ginger & Fred, oblíbený bar s terasou i kanceláře s výhledem na Prahu. I po třiceti letech má stále co nabídnout.
Helena Hyánková, manažerka pronájmu PSN
Tančící dům není minulostJe stále v pohybu
Tančící dům dnes není jen ikonou na fotografiích. Je to živé místo, kam se chodí za zážitkem – přespat, ochutnat, objevovat.
Žije kulturou. Žije lidmi.
Žije městem. A tančí dál.
Vaše vzkazy Tančícímu domu
2. 4. 2026
Pamatuju si, jak se o něm doma vedly debaty, když se stavěl. Jedni říkali, že je to skandál, druzí, že je to budoucnost. Já jsem tehdy nevěděl, co si myslet. Dneska mám pocit, že obě strany měly tak trochu pravdu.
Jakub
1. 4. 2026
Poprvé jsem Tančící dům neviděl jako turista, ale jako zadání. Ve druháku na architektuře jsme ho měli analyzovat a já si říkal, že na něm vlastně není co zkoumat, prostě známá budova. Jenže čím víc jsem se do něj nořil, tím víc jsem chápal, kolik rozhodnutí, kompromisů a odvahy za ním je. Od té doby kolem něj nechodím jen tak, vždycky si na něm něco znovu objevuju.
Ondřej Ch.
31. 3. 2026
Na Tančícím domě mám rád, že se nebere moc vážně.
Jirka z Dejvic
29. 3. 2026
Jedna z prvních fotek, co jsme si s partnerem udělali v Praze, byla právě tady. Od té doby se k ní vracíme a vždycky si říkáme, že to byl začátek.
Lucie & Tomáš
26. 3. 2026
Pro mě je Tančící dům první věc, kterou ukazuju každé návštěvě z ciziny. Vždycky čekám na tu reakci a ona přijde pokaždé. Praha umí překvapit.
Martin P.
26. 3. 2026
Poprvé jsem ho viděla jako dítě z tramvaje a vůbec jsem nechápala, proč je křivý. Dneska ho míjím cestou do práce a přijde mi naprosto přirozený. Asi jsem si na něj zvykla nebo jsem mu začala rozumět.
Klára
Máte s Tančícím domem vlastní vzpomínku?
První dojem, setkání, fotku, příběh, který se k němu váže? Napište nám ho. Zajímá nás, jak dům žije ve vašich očích – a co pro vás znamená po 30 letech.
Aktuality
Partneři projektu
Fotografie: archiv PSN, archiv Tančící dům a volně dostupné zdroje
