Tančící dům vznikl v době, kdy Praha hledala novou tvář. A našla ji v architektuře, která se nehýbe jen tvarem, ale i myšlenkou.
Vyrostl z odvahy jít jinam, než se čekalo. Ne všichni ho tehdy chápali.
Stal se symbolem svobody, dialogu
a nové éry české architektury.
projděte si jeho příběh
Prázdné místo ve městě
Místo dnešního Tančícího domu zůstalo po bombardování v roce 1945 dlouho prázdné. Proluka na nároží Rašínova nábřeží se stala symbolem nedořešeného prostoru. Právě její výjimečnost později otevřela prostor pro odvážnější architekturu.
Když se potkají vize
Myšlenka domu vznikla v dialogu architekta Vlada Miluniće a Václava Havla. Nešlo jen o doplnění proluky, ale o dům s kulturním přesahem. Do projektu byl přizván Frank Gehry, který jej vnímal jako menší experiment.
Tvar, který se rodil v debatě
Návrh vznikal ve spolupráci Miluniće a Gehryho, často i výměnou modelů. Výsledná podoba je kombinací autorského rukopisu a nutných kompromisů vůči okolí. Právě tehdy vzniká silueta, která dům jasně odlišuje.
Stavba, o které se mluvilo
Realizace v historickém centru vyžadovala citlivé technické i urbanistické řešení. Projekt budil pozornost veřejnosti i odborníků už během výstavby. Po dokončení v roce 1996 se stal výraznou novodobou stavbou Prahy.
Ikona, která žije dál
Tančící dům si našel místo v panoramatu i každodenním životě města. Dnes kombinuje kanceláře, hotel i gastronomii a přitahuje místní i návštěvníky. Z původního experimentu se stal respektovaný symbol současné architektury.
Věděli jste, že...
Střešní „medúza“ na vrcholu Tančícího domu je z nerezového pletiva, je shora otevřená a má průměr 7 metrů.
Charakteristické „přeštípnutí“ věže „Ginger“ v pase vzniklo i jako praktické řešení: sousedé si stěžovali na zhoršení výhledu a tímto zásahem se musel projekt znovu přepracovat.
Gehry a Milunić si během návrhu posílali fyzické modely poštou přes oceán (v době bez dnešních digitálních nástrojů) a Milunić jejich výměnu popisuje jako „milostné dopisy“.
Tančící dům se stal jednou z nejfotografovanějších staveb v Česku.
Bez svobody by nevznikl. Bez odvahy by zůstal jen snem.
Dům, který se nebojí být sám sebou
Václav Havel viděl v Tančícím domě víc než architekturu. Viděl v něm symbol otevřenosti, dialogu se světem a odvahy nebát se jinakosti.
Architektura, která se hýbe
Jeden dům. Různé pohledy
Tančící dům má charizma, které je těžko specifikovatelné. Okouzluje mnoho lidí. Byl postaven ve správné dějinné a společenské konstelaci. Po sametové revoluci se se stal v naší zemi symbolem svobodného stavění. Osobně si na něm cením toho, za co byl nejvíce kritizován, že neoprávněně vstoupil do veřejného prostoru. Tím ale pozitivně ovlivnil urbanistickou situaci v předmostí Jiráskova mostu, přesně určil ústí Resslovy ulice na nábřeží a trefným způsobem definoval jedno důležité pražské místo. Dal městu nový pevný, opěrný a zapamatovatelný bod. To se málokdy povede.
Josef Pleskot, architekt, AP atelier
Tančící dům jsme získali od společnosti ING v době, kdy fungoval jako veřejnosti nepřístupná kancelářská budova. Nová vize pod vedením pana Skaly jej postupně otevřela lidem – vznikla galerie, restaurace i kavárna a dům se proměnil v živé místo.
Miroslav Kurťák, manažer akvizic, PSN
Tančící dům vnesl do našeho prostředí obnovené demokracie svěží závan nového. Ukázal cestu, kam má naše společnost směřovat. Špičkový světový architekt s osobitou kreativní tvorbou projevil odvahu, s jakou se v každodenním životě potkávají lidé ve vyspělých společnostech. Architektura tvoří a silně ovlivňuje nejen veřejný prostor, ale nás samotné. Je to dům, který nám v tomto smyslu už 30 let stále ukazuje směr vstříc svobodné kreativitě i dodává tolik potřebnou odvahu.
Jiří Řezák, architekt, QARTA Architektura
Tančící dům není minulostJe stále v pohybu
Tančící dům dnes není jen ikonou na fotografiích. Je to živé místo, kam se chodí za zážitkem – přespat, ochutnat, objevovat.
Žije kulturou. Žije lidmi.
Žije městem. A tančí dál.
Vaše vzkazy Tančícímu domu
14. 10. 2026
Pokaždé si říkám, jak se asi zařizují místnosti za těmi křivými okny.
Marie
7. 10. 2026
Před 30 lety jsem studovala architekturu a pracovala v architektonickém časopise v Bělorusku. O Tančícím domě jsem tehdy napsala článek a byla jsem z něj opravdu nadšená. Už 13 let žiji v Praze a dodnes mám Ginger a Freda moc ráda. Pracuji na stavebním úřadě a pro takovou stavbu bych ráda vydala stavební povolení ))
Naděžda Lobanová
13. 9. 2026
Dlouho jsem znala jen fotky. Naživo mě překvapilo, že stojí úplně normálně mezi ostatními domy a kolem jezdí tramvaje. Na fotkách vypadal jako solitér.
B.
14. 8. 2026
Velmi mě mrzí, že jsem Tančící dům dodnes neviděl naživo. Stejně tak mě mrzí, že se nejspíš nikdy nedočkám Kaplického knihovny ani ruského kola na Smíchově. Bohužel tu až příliš často vítězí konzervativní přístup a strach z nového. Přitom by stačilo podívat se za humna — třeba do Paříže nebo Barcelony.
Jaroslav Štefan
21. 4. 2026
Tančící dům patří k Praze
Natalie
2. 4. 2026
Pamatuju si, jak se o něm doma vedly debaty, když se stavěl. Jedni říkali, že je to skandál, druzí, že je to budoucnost. Já jsem tehdy nevěděl, co si myslet. Dneska mám pocit, že obě strany měly tak trochu pravdu.
Jakub
Máte s Tančícím domem vlastní vzpomínku?
První dojem, setkání, fotku, příběh, který se k němu váže? Napište nám ho. Zajímá nás, jak dům žije ve vašich očích – a co pro vás znamená po 30 letech.
Aktuality
Partneři projektu
Fotografie: archiv PSN, archiv Tančící dům a volně dostupné zdroje
