Praha má nové místo, kde se architektura propojuje s uměním v tom nejpřirozenějším možném dialogu. Pod ikonickou „sukní“ Tančícího domu se objevila instalace dvou vzdušných figur The Swimmers, dílo české sochařky Veroniky Psotkové. V prostoru se téměř vznášejí – volně, lehce, s jemným pohybem, který dodává celé scéně živost i poetiku.
Figury ze série The Swimmers jsou už z dálky nepřehlédnutelné. Přitahují pohled svou elegancí i nehmotností, která umožňuje okolnímu prostředí pronikat skrz jejich strukturu. Dílo je součástí letošního ročníku Sculpture Line a jeho umístění u Tančícího domu přináší nové čtení už tak výrazné architektury. Jak dílo vznikalo a co pro autorku znamená?
Co pro vás symbolizují The Swimmers – jsou spíš obrazem volnosti, nebo osamění?
Přinášejí svobodný pohyb architekturou a jejím vzdušným prostorem, v mém případě symbolicky směřují k Vltavě. Volnost s sebou někdy nese i osamění. Tam bych nechala prostor pro pozorovatele.
Jak se rodil nápad umístit dílo právě pod „sukni“ Tančícího domu?
Přání a nabídka umístit mé sochy pod “sukni” přišla ze strany Sculpture Line, která už s Tančícím domem v rámci sochařských intervencí spolupracuje déle. A pro mne pak byl výběr The Swimmers jednoznačnou volbou pro tento prostor a současně to byla nabídka, která se neodmítá.
Vaše postavy se jemně hýbou ve větru – jak důležitý je pro vás pohyb a proměnlivost?
Jsou to aspekty, se kterými v exteriéru počítám a současně záměrně pracuji. Důležitý je pro mě kontext a interakce mých soch s architekturou, a proměnlivost světla a nebe v průhledech jsou okolnosti, které si se sochami hrají svou vlastní hru. Neustále jim dávají nový a jiný výraz, a to mě na tom extrémně baví.
Často pracujete s figurou. Co pro vás znamená tělo v prostoru?
Základní princip, se kterým pracuji. “Tělo v prostoru” je všeobjímající pojem, který v sobě nese nekonečno procesů a námětů, se kterými můžu pracovat. Takže pro mou tvorbu to v podstatě znamená vše.
Jak se v The Swimmers odráží vztah člověka k prostředí, které ho obklopuje?
Figury jsou částečně transparentní, takže se se svým okolím prolínají v určitých pohledech téměř doslova. Jejich umístění se odvíjí od architektury a její dispozice tak, aby mohly být jejími pohodlnými uživateli. To stejné myslím patří k životu lidí v prostředí. Vybíráme si místo, kde chceme žít, vpustíme si jej do žil a přizpůsobíme se jeho možnostem, nebo ty možnosti vytváříme.
Jaký pocit byste si přála, aby si diváci z instalace odnesli?
Jak skvělé by bylo umět se takto povznést nad davy lidí a tím krásným městem volně proplout jako oni dva.
Další aktuality
Další aktuality
Máte dotaz?
Napište nám – ozveme se co nejdříve.
